Od roku 2016 za objektivem
Rekvalifikace 2016, Hradecká fotografická konzervatoř 2021–2022, naplno od roku 2026.
Nejvíc mě baví lidé… jejich emoce a prostředí, kde se cítí jako ryba ve vodě.
Cesta k fotografii
„Nesnila jsem odmalička, že budu fotografkou. Ale vizuální umění mě oslovovalo vždycky.“
První fotoaparát jsem dostala k padesátým narozeninám — a byla to láska na první pohled. Krátce nato jsem absolvovala rekvalifikační kurz Fotograf–fotoreportér, který mě v roce 2016 nasměroval na cestu fotografky. Moje první výstava byly portréty seniorů z Alzheimer centra; zobrazuje staré nemocné lidi s respektem a je vystavovaná dodnes.
V letech 2021–2022 jsem prošla Hradeckou fotografickou konzervatoří. Zakončila jsem ji absolventským souborem jemných ženských aktů, který se průběžně vystavuje — aktuálně v galerii Sodovkárna v Hradci Králové. Naplno se fotografii věnuji od roku 2026, jako OSVČ jsem začala fotit v roce 2023.
Než přišel fotoaparát
Vystudovala jsem sociologii na Univerzitě Pardubice (Bc.) a Provozně-ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze (Ing.). Od roku 2007 jsem pracovala ve středním a vyšším managementu firem napříč obory:
Fotografkou jsem se stala až potom, co jsem poznala desítky firem zevnitř — vím, jak fungují, co řeší a co potřebují. Na focení díky tomu nepřicházím jako někdo úplně zvenčí. Mám nadhled, humor a umím lidem pomoct, aniž by měli pocit, že je poučuji nebo se povyšuji.
Jak fotím
V centru mé pozornosti jsou vždycky lidé. Umím jim dát klid a důvěru v to, že na fotografiích budou přirozeně přitažliví — proto nikoho nenutím do póz a situací, které mu nejsou vlastní. U reportáže, ať jde o výrobní firmu nebo networkingovou akci, se s lidmi rychle sžiju a jsem prakticky nepozorovatelná.
Mám ráda teplé barvy a protisvětlo. U portrétů žen a zvláště u business portrétů pracuji s jemnou, přirozenou retuší. Fotím technikou Canon s objektivy 35, 50 a 135 mm.
Vedle zakázek mám i vlastní volnou tvorbu — v ní si dovolím pohybové rozmazání a lehkou neostrost, u aktů převod do černobílé.
Co fotím nejradši
„Baví mě prostředí, kde lidé mají specifické dovednosti a jsou pyšní na svoje řemeslo.“
Nejčastěji fotím networkingové akce podnikatelů a výrobní a řemeslné firmy. Směřuji za focením do výrobních, stavebních a zdravotnických firem — tam, kde je vidět práce, které někdo opravdu rozumí.
Největší smysl mi dávají dlouhodobé spolupráce — opakované focení, u kterého firmu i její lidi poznávám čím dál líp a vizuální styl se drží pohromadě. Takové zakázce jsem vždycky otevřená.
Proč CEO portréty
Na pozicích CEO bývají charismatické osobnosti s velkou zodpovědností — lidé, na které ostatní spoléhají. Ráda zachycuji tu sílu, kterou z nich cítím, a chci se na tento typ portrétů dlouhodobě specializovat.
Kde působím
Bydlím dva kilometry od Pardubic a jsem tu doma od roku 1987 — přišli jsme sem s manželem, když tu studoval, a všechno jsme si tu vybudovali od nuly. Posledních šest let jsem pracovala v Hradci Králové, takže i Hradecko dobře znám. Obě města jsou jen sto kilometrů od Prahy, kam za focením ráda vyjíždím.
Domluvím se anglicky (B2), německy (B1) i italsky (B1), takže jsem otevřená spolupráci se zahraničními firmami působícími v Česku.
Rekvalifikace 2016, Hradecká fotografická konzervatoř 2021–2022, naplno od roku 2026.
Vím, jak firmy fungují, co řeší a co od fotek potřebují — poznala jsem je zevnitř.
A za celodenními projekty po celé ČR. Domluvím se i anglicky, německy a italsky.
Mimo fotografii
Celý život je pro mě důležitý sport — v Pardubicích jsme se přes volejbal zabydleli a získali přátele na celý život. Baví mě skoro všechno: háčkuji hračky, maluji akrylovými barvami přírodní motivy.
Mojí velkou vášní je cestování do jihovýchodní Asie. Jezdíme nízkonákladově, na skútrech, s blízkými kontakty na místní. Autentické okamžiky zachycuji do fotografií i videa a po návratu z nich stříhám cestovatelské filmy.